Night Walk with Me aneb Noci, se mnou pojď. Zpěvačka a výhradní autorka Alexandra Langošová už před vydáním naznačila, že se prostřednictvím nových skladeb vyzpívala a vypsala ze svého těžkého období. Názvem jako kdyby naznačila, že ideální dobou pro poslech alba je noc, kdy čas běží trochu jinak a je jen minimum rušivých elementů. Pak je dobré ponořit se do poslechu a nechat zdánlivě prosté písničky, aby pozvolna odhalovaly své půvaby a sílu. Nebojte, není to žádné uvzdychané fňukání, November 2nd se do toho dokážou i opřít, zároveň ale moc dobře vědí, jak pracovat s dynamikou, klidnějšími pasážemi a kontrasty.

Nejsilnější skladby jsou velmi chvályhodně zařazeny hned na úvod. Water je přesně ten případ poklidné skladby, jejíž náboj spíš jen tušíte v druhém plánu. Žádné prosluněné jezírko, spíš chladná a pochmurná zátočina. Následující Shaky Ground je díky přímočarému a okamžitě fungujícím refrénu asi největším adeptem na hit. Nebýt srdceryvného textu, byla by to vlastně ideální věc do rádií. Triumvirát uzavírá dravá Eloise in the Devil’s Case s opět neodolatelně chytlavým refrénem a úvodní basovou linkou jak vystřiženou z beatlesovské Come Together.

Byl by hřích nezastavit se na chvíli u zvuku alba, je výtečný. Plastický, plný, barevný, živý a spontánní. November 2nd na albu pracovali s producentem Stevem Walshem a mix měl na starosti Tchad Blake, který má za sebou spolupráci s Peterem Gabrielem, Paulem McCartneyem nebo Pearl Jam. Když připočteme muzikanty, kteří si se svým nástrojem rozumějí na výbornou, slyš třeba jako vždy lahůdkovou baskytaru nestora Vladimíra Gumy Kulhánka, dostaneme nahrávku, která zní světově, nikoli světácky. Ani na vteřinu se nepodbízí, přitom je bez problému přístupná masám. Neměl by takhle vypadat ideální pop?

Když vložíte do svého přehrávače nové album Night Walk with Me kapely November 2nd, octnete se pouhým stisknutím tlačítka „play“ rázem ve velmi dobré společnosti, a to hned v několika úhlech pohledu.

Především vás obklopí velmi dobrá společnost hudební. Je před vámi pětačtyřicet minut příjemné, navýsost vyrovnané countryrockové muziky s jasným názorem na věc a odzbrojující jistotou. Má‐li se člověk dopustit příměru, pak pohoda, která se z téhle desky šíří, se pohybuje někde mezi Eagles, Suzanne Vega a Sheryl Crow. Pracuje ovšem s původním materiálem a o nějakém napodobování nemůže být ani řeči. Do alba vplujete veskrze poklidnými písněmi Water a Shaky Ground. Už třetí Eloise in the Devil ́s Claws s půvabně vzdušným refrénem však slibuje i šlapavější kousky, což se posléze naplní třeba v Runaway Feeling nebo motivu Worth Dying for (Frozen). Jinými slovy, při stylové čistotě je deska Night Walk with Me barevná, vrstevnatá a pestrá.

Ale zpět k dobré společnosti. Ta se totiž sešla i při přípravách alba, které probíhaly jak doma tak v New Yorku či Nashvillu. Sugestivní Saša Langošová (výhradní autorka) rozšířila pro studiovou práci November 2nd o taková jména jako Steve Walsh (g., rovněž producent alba), Mike Visceglia (bg.), Todd Lombardo (g.), Luboš Malina, Luboš Novotný, Brad Stratton a další. Za mixážním pultem navíc seděl Tchad Blake, proslulý spoluprací s desítkami jmen formátu Petera Gabriela, Suzanne Vega, Pearl Jam, Elvise Costella a dalších. Je velmi příjemné, že přítomnost zvučných osobností na novince November 2nd není jen záviděníhodnou ozdobou, ale je z alba opravdu slyšet. A kdyby to ještě bylo málo, najdete v celuloidové krabičce ještě jeden dáreček navrch. Totiž, kartičku s kódem, jehož prostřednictvím si můžete stáhnout bonusový track – coververzi blueeffectovské Sun Is So Bright, společně natočenou November 2nd, Vladimírem Mišíkem a Radimem Hladíkem.

Osobnější pojetí písní dává hudbě na třetí desce skupiny November 2nd prostor, ztišení, energii i sílu. Autorkou všech deseti skladeb je zpěvačka Saša Langošová, která, jak sama řekla, psala příběhy na pomezí bdění a snu, v nichž se stírá rozdíl mezi skutečností a představou.

Album Night Walk With Me lze proto chápat jako písničkářskou desku, ovlivněnou asi stylem newyorské kolegyně Suzanne Vegy, jež Sašu Langošovou inspirovala už od dětství. A byla to prý také Vega, jež písně rodačky z Hranic na Moravě předala svému spolupracovníkovi Tchadu Blakeovi, který nové nahrávky November 2nd mixoval. O produkci se postaral další muž z Ameriky, Steve Walsh, jenž správně podpořil kontrast mezi temnějšími texty a melodičností písní. Muzika více dýchá se zpěvem, působí jako živá hmota písní, která i prokresluje její náladové odstíny, včetně citlivého hraní v tišších pasážích nebo odpichově rockového tepu ve skladbě Runaway Feeling.

Špičkoví muzikanti z Česka i Ameriky zaručují, že ani jeden tón nezní formálně. Bendžista a hráč na dobro Druhé trávy Luboš Malina i jeho kolega Luboš Novotný vtáhli melancholickou píseň Cuckoo’s Nest View na pomezí countryrocku. V rámci alba to není stylová odbočka, ale vytříbený, vzdušný song, jehož nádherně perlivým zvukem se člověk nechá s potěšením omývat. Další bod pro producenta Stevea Walshe a spol., kteří umějí zdůraznit živou přirozenost téhle muziky, i bez hýřivých efektů.

Suzanne Vega by se nestyděla

Hodně práce jim usnadnila Saša Langošová, která si napsala nosné a melodicky působivé skladby. Byla to jejich vnitřní dramatičnost, která si sama řekla o zajímavě vystavěná aranžmá a jež přispěla k rozmanitosti znamenité desky Night Walk With Me. Člověk přitom ani tolik nevnímá nosný rockový rámec muziky, ale písně samotné, jejich atmosféru i pevný či křehce rozjitřený hlas zpěvačky.

Písním, a za mnohé z nich by se nemusela stydět ani Suzanne Vega, hodně prospěla zkušenost. Vždyť Novemeber 2nd na sebe upozornili už v roce 2002, když vydali album Midnight Desert. Vytrvale budovali mosty k angloamerické scéně a hledali osobnosti, od kterých se mohou nejvíce naučit. Je jich už řada včetně producenta Davida Bianca z předchozí desky Little Miss Behavin’and the Troublemakers, basáka Suzanne Vegy Mike Visceglii, baskytaristky Vivi Rama od Macy Gray či kytaristy Todda Lombarda, kteří si zahráli na nynějším albu.

Výsledky se projevily. Desku Night Walk With Me může kapela nabízet jako vizitku hudby, jež snese mezinárodní měřítka a která by jí mohla ještě více pootevřít dveře do světa.

Vladimír Vlasák
recenzent MF DNES
80 %

V souvislosti s novou deskou November 2nd se bude hlavně mluvit, že ji produkoval americký kytarista a producent Steve Walsh, který má na kontě spolupráci se zpěvačkou Norah Jones, že zde hostuje basák od Suzanne Vega Mike Viceglia a že album míchal excelentní zvukař Tchad Blake, který deseti písničkám ušil naprosto dokonalý zvukový kabátek. Já bych si ale dovolil vypíchnout především kvalitu jednotlivých písní, které sice nepatří k tomu nejhitovějšímu, co Saša Langošová napsala, ale o to více zaujmou svou propracovanou stavbou, střídáním rytmů, atmosférou, instrumentálními nápady a i velmi přirozeným prolínáním žánrů. November 2nd se na desce Night Walk with Me vrátili ke klidnějším polohám, které jim mnohem víc sluší a zvou vás na společnou noční procházku. Krásné album, při jehož poslechu místy až mrazí.

Šest let museli fandové skupiny November 2nd čekat na novou desku. Zpěvačka a kytaristka Saša Langošová s kapelou pracovali na nahrávce Night Walk with Me s přestávkami tři roky na dvou kontinentech – nahrávali v Hranicích, New Yorku a Nashvillu, kde žije i producent alba Steve Walsh. Písničkářka Suzanne Vega kapele dohodila legendárního zvukového mistra Tchada Blakea, který album zmixoval a vtiskl mu výslednou podobu.

Autorkou všech deseti písní, jimiž jsou příběhy na pomezí bdění a snu, je frontmanka Saša Langošová. Zvuk alba ovlivnila i účast několika vskutku reprezentativních hostů: Luboše Maliny, Luboše Novotného (oba Druhá tráva), basáka Suzanne Vegy Mikea Visceglia, baskytaristky Vivi Rama od Macy Gray a další.

Středomoravští November 2nd mají smůlu - už před lety si vybrali kombinaci rocku pro dospělé, popu a country. Tedy hudební směr, který je hodně populární třeba v Americe, ale u nás spíše jen akceptovaný a jako konzervativní je oblíbený více staršími posluchači než teenagery. Nejinak tomu asi bude i s jejich novou, třetí deskou. Ta je opět poslechově velmi vstřícná, příjemná, a je jen další ukázkou neschopnosti dramaturgů komerčních rádií, že ji nehrají. Zpěvačka Saša Langošová nezapře svůj vybroušený skladatelský rukopis rockové písničkářky a schopnost citlivé interpretace, skladby jsou skvěle zaranžovány, zahrány a díky americkému producentovi i zvukaři i nahrány. Introvertní texty se dobře doplňují se sympatickými, nevtíravými melodiemi, a i přes určitou usedlost celkového výsledku nabízejí široký záběr od zasněné melancholie (zde je kapela silnější) až po oddechový, ale energický country rock, který se nabízí jako kýčeprostá, řemeslně dobrá hudební kulisa. Pokud kapela plánovala album jako ideálního letního společníka k cestování, trefila se do černého.

Kdybych kapelu November 2nd neznal a jejich třetí album již nějaký ten pátek netrpělivě nevyhlížel, možná že bych byl při poslechu Night Walk With Me hodně překvapen. Písničky chytnou hned napoprvé – tóny ladně urovnané, vše do sebe krásně zapadá. Kytary zvoní, tu a tam zazní ostřejší riff, steel kytara pohladí, hammondky dají upomenout na zlaté časy let dávno minulých a střídmé banjo s dobrem potěší ucho posluchače libujícího si v country-rockových aranžích. Písničky jsou chytře napsané, zvuk je prakticky dokonalý. A ten přidrzlý a lehce nedbalý hlas, který tu a tam posouvá slova až za hranice srozumitelnosti, se nejednou rozeznívá s razancí, s níž v devadesátých letech vtrhla na scénu Sheryl Crow. Neznaje souvislosti bych patrně přemítal, kdo je k čertu ta sebevědomá Saša Langošová a kde přišla k takhle luxusní kapele.

November 2nd začínali na konci devadesátých let v Hranicích na Moravě. První album Midnight Desert (2002) jim vyneslo nominaci na Anděla jako Objev roku a ani druhé album Little Miss Behavin' & the Troublemakers (2005) neklamalo. Pak ale šly roky a slibná kariéra jakoby načas ustrnula. Nové album Night Walk With Me se rodilo dlouho. Nahrávat se začalo již před třemi lety v Hranicích na Moravě, po různě dlouhých přestávkách pokračovalo natáčení v dalších studiích, mimo jiné i v New Yorku a Nashvillu. Mezitím se Saša seznámila se Suzanne Vega a díky ní se dostala i k jejímu producentovi Tchadu Blakeovi, který se postaral o konečný mix nahrávek. Výsledek tříletého maratónu stojí za to: zvukově průzračná a producentsky vychytaná deska s ambicemi zasáhnout posluchače hned několika žánrů: rocku, folku, country i popu.

Saša Langošová dokázala zúročit vše, čím během své muzikantské kariéry prošla. Poučena severoamerickými písničkářkami napsala písně plné pocitů a nálad a odvážně přidala i mordýřskou baladu Cockoo’s Nest View. Album působí vzdušně, přirozeně a kompaktně, jako kdyby vzniklo během několika živých nahrávacích frekvencí. Možná, že je výsledný tvar až příliš do detailů vybroušený, osobně bych dal přednost o něco syrovějšímu a zemitějšímu zvuku, nicméně chápu, že zvolená cesta dává November 2nd více šancí uspět u tuzemského, nepříliš poučeného a v skrytu duše konzervativního posluchače.

Vedle zpěvačky Saši Langošové (hraje i na akustickou a elektrickou kytaru) tvoří November 2nd další výteční muzikanti: veterán české rockové scény Vladimír „Guma“ Kulhánek (baskytary pražcové i bezpražcové), Roman Helcl (kytary, slide kytara, mandolína), Tomáš Brožek (bicí, perkuse). Hammondky a další klávesy nahrával Jan Kořínek a o countryové příchutě se postaral steelkytarista David Babka. Producent alba Steve Walsh se přidal s kytarou a výše zmiňované tóny banja a dobra zařídili Lubošové z Druhé trávy – Malina s Novotným.

Majitel cédéčka získá také jeden neobvyklý bonus – možnost stáhnout si z webu skupiny cover verzi písně Sun Is So Bright (originál Blue Effect 1969), v níž se k November 2nd přidávají Vladimír Mišík a kytarista Radim Hladík.

Jsou tací, kteří vyčítají kapele November 2nd přílišnou umanutost a vyhlížení za hranice domácího normálu. Jenže právě a jedině díky tomu takové desky, jakou je ta jejich poslední, mohou vzniknout. Není rozhodně prvoplánově efektní a hitová, na to tahle kapela nehraje a diktátu médií se nepodřizuje. Proto ji taky v rádiích téměř neslyšíte. Což je ovšem zcela absurdní a nespravedlivé, protože písničky November 2nd jsou naopak velmi "rádiové" (samozřejmě z hlediska stanic, které dohlédnou dál, než je nechutný český normalizační pop). Těžko uhadovat, kolik z toho, že album má standardní světové parametry a zní velmi sebevědomě, můžeme připsat k dobru producentovi Steveu Walshovi a kolik samotné kapele, zejména vůdčí dvojici Saša Langošová - Roman Helcl. Pro posluchače to ale nakonec není podstatné. Důležité je, že takhle stále svěží mainstreamovou kapelu stále baví bojovat s větrnými mlýny.

Hodnocení iDNES.cz: 80 %

Původně hraničtí, dnes hranicko-pražští November 2nd nikdy nezněli moc česky, a nejen kvůli důslednému lpění na anglických textech. Na svém třetím albu (mezi ním a jeho předchůdcem zeje šestiletá pauza) však „amerikanizace“ jejich soundu vstoupila do pomyslného maxima a neznalého by nejspíš nenapadlo, že poslouchá partu z ČR, a ne třeba odněkud z jihu USA, kam svým dnešním projevem odkazuje možná nejvíc.

Ale je to tak špatně? Odpovídám rovnou: v tomhle případě rozhodně NE! Ono je to samozřejmě dáno i spoluprací November 2nd s kytaristou Stevem Walshem, který nové CD produkoval, a s Tchadem Blakem, jenž měl na starosti finální mix (druhý jmenovaný má za sebou úctyhodný výčet studiových kooperací i s takovými veličinami, jako jsou Pearl Jam, Sheryl Crow, Suzanne Vega, Peter Gabriel nebo Paul McCartney). Navíc i samotné natáčení zčásti probíhalo v zámoří.

Výsledkem je kultivovaný, zvukově opravdu nádherně nadýchaný a přitom plnokrevný elektro-akustický písničkový rock s různě výrazným otiskem country, blues a folku. November 2nd, to jsou krásné melodie bez špetky prvoplánové vlezlosti, čím dál vyzrálejší, emocemi nasáklý suverénní zpěv Alexandry Langošové a obsahově vůbec ne povrchní texty. V něčem dnes skupina má – díky nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné Langošové za mikrofonem jaksi logicky – blízko k počínání písničkářek typu Vega, Crow nebo Osborne, ale Saša s prvotřídním pánským doprovodem (mj. Guma Kulhánek na basu) si přesto vykračuje po vlastních uměleckých stezkách. Nechť jí na cestu i nadále svítí slunce invence tak jako dosud!

Hodnocení: 4/5

Nejdříve dobrá zpráva: "Night Walk With Me" patří po dramaturgické stránce prozatím k nejdotaženějším letošním domácím deskám, které jsem měl tu možnost slyšet. Skvěle funguje jako celek. Představuje důkaz, že nahrávat a vydávat dlouhohrající počiny má pořád ještě smysl. Je fajn neposlouchat pro změnu kolekci singlů, ale jednolitou plochu do sebe zapadajícího silného repertoáru. Baví mě postupně gradující úvod alba, který vyvrcholí třetím trackem "Eloise in the Devil's Claws", stejně jako závěrečné zklidnění kulminující v rozlučkové "100 Years". Velkou výhodu má "Night Walk With Me" ve své stopáži. Necelých pětačtyřicet minut znamená, že převážně akusticky laděné aranže nestihnou splynout v jednolitou masu snadno zaměnitelných písniček.

A teď ta horší zpráva - November 2nd natočily pro zdejší publikum až příliš nenápadnou desku. Nenápadnou ve stylu, který reprezentuje. Popové písničkářství totiž představuje svět fungující v delším časovém horizontu, není trendy, pomaleji stárne. Ale proč je to tedy vlastně horší zpráva? November 2nd díky své novince nezbohatnou, což by si za odvedenou práci a za přizvané hosty zasloužili. November 2nd, kteří už dávno měli patřit do první kategorie mediálního zájmu hudebních rubrik a playlistů rádií tak i nadále zůstanou v šedé zóně tiše uznávaných kapel. Snad jim akademici dopřejí alespoň dvě nominace na Anděly, a to za desku roku a pro Alexandru Langošovou jako zpěvačku roku za její čím dál vyzrálejší a kultivovanější projev. To je minimum, které by pro ně hudební publicistika (a další zainteresovaní) měla za "Night Walk With Me" udělat.